1. Telefon zazvonil v šest. „Haló.“ „Nevěděl jsem, jestli tě zastihnu,“ řekl hlas, který by měl znát, i přes propast času, časem trochu změněný, ale povědomý, pořád stejně vyčítavý. „Pan Vajíčko je v pánu, a ty nic nevíš,“ řekl Chára. Byl to on. „Vážně?“ Nevěděl, co jiného říct, co se v takovém okamžiku říká. Je mi to líto, přeju upřímnou soustrast, nebo co… „Aha, to jsi ty,“ řekl ještě rozespale. „Aha! Ty ještě spíš.“ „Spal jsem.“ „To jsem nevěděl, já sám nespím už od pěti.“ „A on,...

1. Sen je iluze. V noci špatně spal, měl zlý sen. Zdálo se mu, že se v noci po maturitě miluje s Milevou před kostelem svatých Petra a Pavla. V navlhlé kupce sena ležela se mnou žena, dal jsem jí ruce do těla, smála se, potom křičela, položil jsem na své ruce vřelý a ony do půle mi uhořely, snil, jako by svět byl znovu básní. Zvony ve věži odbíjely, bily půlnoc jako poledne, z kostela vyšel kněz, no ne, vypadá jako Pan Vajíčko, páni, odbily dvanáct, ne, tohle není Pan...

1. Lidský život je cesta odnikud nikam. Jel pohřbít Pana Vajíčka, na cestu vyrazil po několika krátkých telefonátech, které ho zdržely doma. Ale času měl dost a na cestu rychlé auto, mohl si dát na čas, stejně není kam spěchat, vždyť celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti, vzpomněl si na výrok filozofa Seneky, oblíbeného filozofa Pana Vajíčka. Ale rozhodl se, že si prohlédne stará známá místa, Tábor, a možná se zastaví na pár hodin v Budějovicích. Za Benešovem se ozval...

1. Spánek je malá smrt. Spal, jako když ho do vody hodí, usnul i na tom starém proleželém divanu, který Chára zdvořile nazýval pohovkou a který možná pamatoval vyhnané Němce, nebo aspoň první slovenské přistěhovalce z Transylvánie. Usnul hned vedle rakví k okamžitému použití, které přičinlivý majitel pohřební služby skladoval v nevyužité místnosti vedle kanceláře i v přístěnku na dvoře, v omamné vůni umělých květin a vysokých pohřebních svící. Možná proto usnul tvrdě a nic...

1. Co bylo, bylo. Po snídani ho opustila. Nabídl se, že ji hned po snídani někam odveze, do Krumlova nebo do Kaplice, kam bude chtít, možná zpátky k Lipenskému jezeru… Odmítla, že půjde na stopa. Pochopil, že nechce, aby se dozvěděl, odkud je, ale možná je odnikud jako všechny holky ze silnice. Byla poddajná a na vlastním těle jí moc nezáleželo, dala ho tak snadno, bez rozpaků a výčitek, žádný poklad, čistá studánka, ani věneček, který je třeba opatrovat pro toho pravého, a víc o takové...

1. Pravda a lži. Spal špatně a málo, jeho spánek byl neklidný, plný znepokojivých snů, některé zaspal a zapomněl, jiné si zapamatoval. Pan Vajíčko k němu ze školního stupínku promlouval jako starý Polonius: A především, sám sobě zůstaň věrný, a z toho poplyne jak z noci den, že budeš nezáludný také k ostatním. Ráno byl unavený víc než večer, ale musel vylézt ze spacáku, protože každou chvíli může přijít Chára a začne úřadovat. Nebožtíci nepočkají, i když mají čas, celou...

1. Poznej sám sebe. Gnothi seauton stálo na bráně do věštírny v Delfách, vzkaz pro každého, kdo hledal odpovědi na své otázky. I tohle, vše, co o tom vím, vím od Pana Vajíčka, tvrdí Chára. Někdy v noci se mu zdálo, že slyší varování Sfingy, svého odloženého svědomí, propast, do které mne vrháš, je v tobě. Ale na zlé svědomí se dá zapomenout, nebo aspoň nemyslet, říkal si, když ještě za tmy opouštěl Taliánův ranč. Nejistý, zvědavý a hlavně nevyspalý. Ale s dvěma třemi smrťáky...