Kulový blesk
V Rožmberku jednoho dne udeřil do baráku u řeky z čistého nebe kulový blesk. Vyhodil z domu babu i s postelí. Babě se nic nestalo, jenom dveře byly na třísky a uvnitř spoušť a všechno na cimpr campr.
Tak to aspoň vypravoval Láďa na cestě od Veverek.
Ve skutečnosti v Rožmberku u řeky žádná babka nebydlela. A Láďa…
Láďa jen blbě kecá.
Zloděj času
V oněch časech žil v Rožmberku zloděj času.
Přišel, zaklepal, řekl dobrý den, nebo dej vám milý pánbů nebe, a když se usadil v kuchyni, nebo v parádním pokoji, řekl: Přišel jsem vás připravit o trochu vašeho času.
No bóže. Všichni nad tím jen mávli rukou. Kvůlivá chvilce člověka neubude. A času máme. Dyť je neděle a do kostela už se dávno nechodí, nějak se to v nových časech nehodí, na zahradě se nedělá a na karty je vždycky času dost. Tak si sedněte, tuhle, támhle, ať nám hlavně nevynesete spaní.
Poseděl, vyptal se, co tady a tam, sem tam řekl, co je kde za novinky, ve Větřní nebo až v Krumlově.
Jenom starej Semerád remcal, ale co do něj, ten remcal, remcá a remcat bude. To už je taková povaha. Času je málo a ten – ten nám ho eště ukrádá.
Je to přeci slušný člověk. No dyť to povídám, slušnej chlap, říkal o něm Zemek. Říkali to všichni, říkal to kdekdo. Jenom ten Semerád remcal.
A pak najednou umřel. Jako by ho vzala voda.
Co teď? Ptali se lidé. A kde je všechen ten čas? Je pryč. Jako by ho vzala velká voda. Víte, co všechno jsme mohli? Co práce na zahradě, po obědě jsme si mohli zajít do kostela, zahrát si partičku, nebo si dát vyložit.
Jenomže do kostela se nechodí, říkal Semerád. A kdoví, třeba někdy zakážou i karty, remcal.
Špatná zpráva
Ten muž Vaškovi zavolal v šest odpoledne.
Vy mě neznáte, řekl. Já vám chci říct, že vaše žena měla nehodu.
Cože? Řekl Vašek.
Vašek je podnikatel v potravinách. Tak se představuje. Ve skutečnosti je nájemcem samoobsluhy v jedné malé obci.
Nabourala autem.
Cože?! Vykřikl Vašek, a hned si vzpomněl na skoro nové auto, pořízené na konto manko od leasingové společnosti, na naleštěné plechy. A kde teď je?
Vaše žena? Je tady, u mne doma.
Moje auto! Zařval Vašek.