Nevíra je špatná, ale nic lepšího mne teď nenapadá

Už jako dítě jsem se naučil nevěřit politikům. Vypadali divně a říkali, co se jim právě hodilo do krámu, každý znal několik užitečných frází, poučovali nás, lhali, nikdy nepřipustili, že se mohou mýlit, a tak ani že se zmýlili, a všechno věděli nejlíp.
Naučil jsem se nevěřit médiím, tehdy, v komunistické éře, se neříkalo média, ale hromadné sdělovací prostředky. Lhaly hromadně a navíc jednotně, však se nadarmo neříkalo, lže, jako když Rudé právo tiskne.
Po roce 1989 se pro mne mnohé změnilo. Sám jsem byl u toho, když se sdělovací prostředky metamorfovaly z hlásné trouby režimu na svobodná média. Stále věřím, že základem novinařiny je kvalitní nestranné zpravodajství, zpravodajství, které se opírá o pravdivá a ověřená fakta, zpravodajství, které není obyčejným přepisem toho, co novinářům do diktafonu nadikrovali politici. 
Dnes se učím zase nevěřit. Nevěřím tomu, co se dozvídám, anebo věřím tak z poloviny. Kalousek říká, že Babiš je zloděj, a Babiš říká, že zloděj je Kalousek. Můžete si hodit korunou, pokud si chcete vybrat, co je pravda. A tak se učím nevěřit, a nejen proto, že si politici kupují jednotlivé novináře nebo rovnou celé noviny.