Komu zůstane Černý Petr?

Každý, kdo si donedávna dovolil názor, že Evropa se nemůže postarat o každého uprchlíka, který se rozhodne, že využije její nynější prosperity a opustí vlastní zemi, byl u nás hodnými a milými lidmi označován za rasistu, v lepším případě těmi vzdělanějšími aspoň za xenofoba. Několik západoevropských politiků označilo obyvatele české kotliny za postkomunistické primitivy, protože jejich vláda odmítla povinné kvóty.
Dnes se protiuprchlické nálady šíří z Berlína, Mnichova, Vídně i z Bruselu. Nezvladatelný příliv uprchlíků reguluje Finsko, Švédsko, Dánsko. Německo k tomu nemá daleko, ale občas odtud ještě zaznívá pozoruhodná myšlenka, že země potřebuje pracovní síly. Jaké? Ptám se. A proč donedávna bránilo totéž Německo vstupu na jeho trh práce Polákům Čechům, Slovákům…
Politici v západní Evropě otočili, nebo pomalu otáčejí, pomalu, aby neztratili tvář. Lidská paměť je ošidná a slabá a oni a jejich marketinkoví kouzelníci dobře vědí, že mohou říkat, co chtějí, třeba každý měsíc něco diametrálně odlišného, nikdo jim jejich slova nebude připomínat, nikdo je nepovolá k odpovědnosti.
A tak je dnes jejich obětním Beránkem Řecko. Řecko má zastavit uprchlíky, a když to neudělá, vyloučí ho ze „schengenu“. Ještě před pár dny stejní politici tvrdili, že to Řecko samo nezvládne. To je politika, panečku!