Media si kladou otázku: Znamená únos premiérova syna snahu uklidit z dosahu české policie nepříjemného svědka a zpomalit vyšetřování, nebo je to ochrana vážně nemocného člověka? Na základě dosavadních zkušeností a premiérem, není hledání odpovědi moc složité.
Andrej Babiš při každém průšvihu, který na něj vypadne z jeho minulosti jako kostlivec ze skříně, omílá jednoduchou a hodně prostoduchou mantru: Je to spiknutí, chtějí mne dostat z politiky. A ještě: Nesahejte mi na moje děti. Já chráním svoji rodinu.
Ve skutečnosti je to on, kdo svoji rodinu do podnikatelských i politických čachrů zatáhl. A právě on se zaklínal, a dokonce opakovaně, zdravím a životy svých dětí. Větší hnus jsem ještě od pádu komunistů v české politice nezažil. Ale vlastně to je logické, chová se jako všichni podvodníci, lžou a přehánějí, aby umlčeli své kritiky a možná i své zlé svědomí.
O jeho lidském, nikoli podnikatelském či politickém, vkusu svědčí nejlépe fakt, že ze dvou svých dětí z prvního manželství udělal blázny. A výrok v ČT pro ty, kteří nevědí, co je bipolární porucha, měl to Karel Svoboda, je opravdové dno. Divák si měl vzpomenout, že se zastřelil. A hned je to jasné, jenom hyeny mohou obtěžovat dotazy takového chudáka.
Pravdou je, že bipolární porucha není takový hendikep, aby ze svéprávného člověka udělala nesvéprávného. A pokud podle Babiše je, proč udělal z nesvéprávného syna spolumajitele Čapího hnízda?